Snad nám naše děti prominou

Michal Prokop

1:Am7Nejdřív jsme si přísahali věrnost
G6a pak odcházeli za jinou.
  F#sus7/4
Rostli na záhoncích suchopáru,
šli zaslíbenou Fkrajinou.
Am7Naší myslí občas velel zmatek
G6nevěř nikomu přes dvacet.
F#sus7/4 Bsus9/4
Ještě doznívaly pionýrský sliby
a my Em7už začínali obracet.
2:První lásky Am7začínají v páru,
Em7závratné jak tobogán.
F#9+Umíme se propít k C7ránu,
ty H7jako dáma - já jak Dán.
Am7přímočarým dětským tužbám
Em7se cesty začínají klikatit.
F#9+Strýček občas ztratí H7slůvko,
učíme se Em7neztratit.
3:V účesech se točí korouhvičky,
každý v tanečních je Don Juan.
V zákoutí duše hoří svíčky,
noc dává zaznít pochybám.
Zašlé stránky památníků
nás náhle vůní uhodí.
Kroky zazděné do chodníků
pády z dvacátého století.
4:Tak dožíváme stíny zašlé slávy,
jeden za osmnáct,
druhý za bez dvou za dvacet.
Každou chvíli jiná - jiný,
už začínáme obracet.
Místo nás tu mohli zpívat jiní,
slova písní šustí jak celofán.
Kde chybí nápady, chybí i činy,
puklá váza, prázdný rám.
5:Ať se chvíli honí zase jiní,
unikám všem nástrahám.
Malí vrhají dlouhé stíny,
co píšu hned sám roztrhám.
Všechno děláme jen na půl,
ať to jiný vylepší.
Slova mluví, mlčí činy
v prapodivném nářečí.
6:A nad vším trůní osamělý pěšák,
hájí bílá místa šachovnic.
Proti černé věži bílý věžák
ve hře, kde král neznamená nic.
Právě skončily dva roky prázdnin,
zavíráš knížku a naráz nic !
Jedovatá ostří skály
pářou kýly vratkých plachetnic.
7:Být čokoládou do perníků
to v jistém věku unaví.
Když má člověk navíc kliku
kouká se spíš vytratit
Začínáš spíš myslet na své děti,
na to jak je uchránit.
Své vlastní cesty od desíti k pěti,
žít jen tak jak se dá žít.
8:Zem se točí, svět se hroutí,
jsme živé cíle terče na pouti.
Staří blázni, staré lásky,
nás neopustí do smrti.
A až nás skolí chtivé oči
radarů co vládnou krajinou
smrtka v orloji se pootočí
Snad nám naše děti prominou
Snad nám naše děti prominou
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T21:34:31.314+00:00
Výsledky hledání: